Lidé deště- Prolog

22. května 2012 v 21:55 | Jabka miu Ans |  dílovky
Zduř metalisti! :D Nejprve veliká omluva za neaktivitu a za nepřidávání ff na Hraničářova učně, ale nějak poslední dobou na to nemám náladu (pokud to jde :D). Holt nějak jsem se zažrala do psaní ff na Naruta. A to je také prolog na další dílovku Lidé deště. ;D
Jde o to, že se mi Konanina smrt zdála jako zlomový okamžik ve Skryté Deštné. Víte jakože třeba nová šance pro vesnici aby se vzchopila. A připadalo mi to jako dobrý materiál pro mé psaní. Takže jsem do hlavních rolí ff obsadila moji bezvadnou kámošku a SB Tarei a sama sebe coby Yabu. Ale nebojte půjde tam hodně o Peinovskou záležitost a postupem času se dostanu i ke Kishimotovým charakterům :D Tak si přečtěte alespoň prolog a okomentujte jej prosím, potřebuju vědět váš názor na takovou bláznovinu :D

Oblaka se začala protrhávat a déšť nad Skrytou Deštnou konečně bral svého konce. Jak muže v masce, tak i raněnou Konan tento jev udivil. Nad mořem, jejich bojištěm, vzniknul obrovský duhový oblouk. Konan tato skutečnost dodala odhodlání k poslednímu zoufalému činu. Prostě nedokázala uvěřit, že je chycena do genjutsu. Vše měla perfektně naplánované. Ale její techniky se nemohly rovnat síle tohoto muže. Jen jeho jméno budilo strach a respekt a to zdaleka nevytáhl všechna esa z rukávu. Konan s ránou skrz na skrz v hrudníku však ještě měla sílu. Byla to vyjímečná kunoichi. Zvyklá na hrozné podmínky, prožila hrůzy a nelidskosti války a ztratila rodinu. Měla jediný cíl. Ochránit květinu míru, když mosty už nestojí a jeho pilíře se lámou. Za tento cíl bude bojovat až do smrti.
Protože květiny nerostou ve tmě.
Z posledních sil roztočila papírový kotouč, který vrhla po Madarovi. Minula. Její mocí se z papíru okolo ní znovu zhmotnil kotouč, který se rozletěl napříč silnému protivníkovi. Mezitím se první vržený vrátil jako bumerang ke svému cíli. Adara vyskočil. To už mu v patách byly papírové shurikeny, nebezpečně roztočené. Tyčí, která předtím zpřetrhala šlachy a maso uvnitř Konanina těla a na níž doteď byla její krev, všechny shurikeny odrazil a ty se zřítily do moře. Útok neustával, ale Madara se nebezpečně přiblížil. Konan už nemohla nic dělat. Zůstala v útočném postoji a vrhala další a další shurikeny, dokud ji Madarova ruka nesevřela pod krkem a nevyzvedla ji k nebi.
,,Nazvala jsi mě temnotou. Nuže tak se tak i zachovám. I tu tvou duhu, sedmibarevný most k míru uvrhnu do temnoty!" Konan při těch slovech bezmocně máchala nohama ve vzduchu, jako by se jí náhodou podařilo dostat se k pevné půdě. Madara pokračoval. ,,Až tohle genjutsu skončí, bude to i tvůj konec. Až tě přinutím říct, kam jsi ukryla rinnegan." Jeho zorničky se při těch slovech zúžily. Tento muž byl tak mocichtivý. Kunoichi sebou přestala třepat ve vzduchu. Ztrácela kyslík. Vzdala všechny pokusy. Jak pomalu zavírala oči, mizelo jí to přenádherné azurové nebe. Krvácející rána v hrudi jí tolik bolela. Cítila jen pomalejší a pomalejší tlukot vlastního srdce a tu příšernou bolest. V duši však měla klid. Na její milované město padl Sluneční svit, který v této chvíli už nemohla vidět. Byla totiž mrtvá. Skrytá Deštná, ochuzená o svého boha nyní přišla i o anděla strážného. Všichni se vrátili domů.

Lidé vcházeli do ulic. Otevřená okna byla plná lidí. Všichni zírali na ten překrásný úkaz na nebi. Bylo to jako brána do nového světa. Děti se ptaly rodičů, co je ta věc na obloze. Nikdy neviděly Slunce, ani modré nebe, ani duhu. Byla to přenádherná podívaná. Ulice byly plné lidí a všichni, okouzleni tou nádherou, nenacházeli slov.
Ze svého rohu vyběhla i Tarei Watanabe. Krásná, štíhlá a vysoká. Tmavé vlasy do půli zad nosívala stažené do neúhledného drdolu. Jako většina válečných sirotků, má podivnou minulost. Svého času se měla velmi dobře. Pracovala jako špionážní ninja pro Hanzoa. Byla ovšem ještě jen dítě. Nevěděla, že napomáhá špatným věcem, které vedly ke smrti mnoha lidí. Za dobře odvedenou práci získávala jídlo. Nebyla tak zcela sirotek. Měla ještě dědečka. Ten byl ale starý a nemohl se o ni postarat. Ve spolupráci s Hanzoem se starala ona o něj. Byla tichá a nenápadná, specielně vycvičená pro špionáž. Po ukončení Hanzoovi hrůzovlády přišla o vše. Nebýt této skvrny v jejím životě, zcela jistě by se dostala do Akatsuki. Ale jako Hanzoova špionka, civilisty nenáviděná, ztratila domov a jídlo. Celé její momentální jmění byl roh s kontejnery u hostince. Jednoduše řečeno přežívala jak se dalo a své plíživé techniky využívala ke krádežím. To teď bylo jediné, oč se tato krásná brunetka zajímala.
Zbožně hleděla k obloze a v rukou svírala andělíčka vyrobeného z obalu na sušenky. ,,Pein se slitoval." Pronesla polohlasem a poklekla na vlhkou dlažbu. Lidé okolo ní se přidali a poklekly do kaluží. Přidávali se další a klečely celé ulice. Všichni děkovali za azurové nebe Peinovi. Byl to nádherný okamžik, kdy všichni v nevýslovné radosti klečeli a děkovali. Nikdo si na dívku neukazoval, jako na špínu a ostudu vesnice. Nyní byla jedním z nich. Byla člověkem, byla obyvatelem Skryté Deštné a byla stejných myšlenek. Byla jedním z nich. Na tvářích úsměvy a podobně jako Tarei i ostatní v rukou svírali papírové andělíčky. Netušili však, že jejich anděl právě zemřel a osud Deštné nyní nemá v rukou nikdo. Všichni uchváceni náhlou barevností světa právě zažívali zázrak. Všichni si byli blíž. Skrytou Deštnou zaplavila vlna pohody.

Vše pozorovala vysoká blondýnka na střeše jednoho z nejvyšších domů v Deštné. Celý tento výjev si současně překreslovala na kus papíru, položený přes zábradlí. Slunce ji příjemně hřálo do obličeje. Obvykle sedávala na střechách domů a pozorovala město. Dnes viděla nevídané. Sama pro sebe se usmívala. Bylo krásné vidět, jak celé město chytá zlatavé odstíny Slunce. Jak se lidé radují a jak najednou jsou všichni zajedno. V celé vesnici všichni sdíleli stejné pocity. Dívce však už nestačilo vše pozorovat. Musela se připojit. Několika rychlými skoky se dostala na ulici. I ona poděkovala Peinovi a přeříkala si modlitbičku. Tolik štěstí v této zubožené zemi snad ještě nikdy nebylo. Jako součást jedné vesnice poklekla i ona, Yabu Odnikud.
_________________________________________________
tak co? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 23. května 2012 v 6:32 | Reagovat

Heleď je to super. Možná bych to napsala jinak, ale každej má svuj styl =)... Ale supr... ;) Jestli čteš mangu, tak tam sem taky zjistila mnoho věcí, které v anime třeba ještě nejsou... např. to, že Tobi neni Madara, ale že to o sobě jenom řiká, protože má jeho schopnosti. Madara zemřel po boji s 1.hokagem v údolí Konce ;). Jinak je to suprový, fákt =)
Odp. Já nevim proč, ale když tak postupně vybíjí celý Akatsuki a zůstávaj tam ti největší šmejdi, jako je Sasuke, tak už to neni o ničem... Jinak, jo jo Yahiko zemřel vskutku hodně brzo a Hanzo je šmejd =DD. I tadyty věci jsou napsaný na konoze.. A k podílu na ději.. Tak to mělo snad celý Akatsuki, dokud je nevybili až tam zůstali jen dva.
Jinak, čas si udělej, budu ráda za pořádný zkritizování =D

2 Šárka Šárka | Web | 23. května 2012 v 18:29 | Reagovat

Uhodla si to =D Kreslim, hraju na kytaru, pak ještě čtu, píšu povídky.... A Heleď, tohle je ff, né povídka přesně navazující na děj, což znamená, že to je prostě všechno vymyšlený. Já vim, že pokud by byl Yahiko ještě živej, tak tam neni Itachi a tak, ale fakt je ten, že Yahiko se těch 28, nebo kolik mu tam je v tý povídce vůbec nedožil =DDD Chápeš =D Takže takhle nějak =)

3 Šárka Šárka | Web | 23. května 2012 v 18:33 | Reagovat

tak ještě odp. k obrázkům, je mi 14 ale toho bělouše sem kreslila ve 13. A Ne, komix opravdu nechci dělat, protože nemam tablet a na papír by to bylo komplikovaný =D a Nemam bohy v ruce =D (tahle hláška mě naprosto uchvátila, protože to mi ještě nikdo nenapsal =D), je to jenom 11 let čisté práce =D Poprvé ve čtyřech jsem si usmyslela, že chci umět malovat =D

4 Tarei Tarei | Web | 24. května 2012 v 21:12 | Reagovat

Úžasňácké :-) těším se na první díííl! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama