Balada :)

27. července 2012 v 11:18 | Jabka a Tarei |  Jednorázovky
Nová NaruHina jednorázovka, kterou jsme psaly s Tarei.. :) nechť se líbí a jentak mimochodem... obrázek jsem kreslila já a o grafickou úpravu se postarala Tarei.. jen abyste věděli.. :D
-přednastaveno-



Kiba naposledy udeřil do bubnů, minutu předtím než mělo celé vystoupení skončit. Další minutu vyhradily pro uklonění se a urychlený odchod. Nikdo si ani nevšiml, že skupinka hudebníků opustila malé jeviště. Nikdo neposlouchal.
"Tady máte nějaký chechtáky a už jděte, asi jste se jim nelíbili." Pohrdavě odvětil chlap s velkou bradou, skupinka jen pokrčila rameny a i se svým nářadím vyplachtila ze zakouřené hospůdky. Dostali peníze maximálně tak na dva dny, a to moc nebylo za hodinu a půl námahy a potu.
,,Byli jsme příšerný.." Řekl náhle Sasuke.
,,Ale nebyli! Kiba-san bubnoval jako o život, ty jsi hrál naprosto skvěle a to sólo u třetí písničky se ti vážně povedlo.. A.. a Naruto-kun hrál taky krásně a Sakura-san naprosto neuvěřitelně zpívala.. Nebyli jsme vůbec špatní." Odvětila Hinata a pak váhavě dodala. ,,Jen já to zkazila.."
,,Hinato, tys vůbec nic nezkazila, jen hrajeme na místech, kde by měla větší úspěch děvka s vycpávkama místo koz, než dobrá hudba." Odsekl vztekle Naruto a Kiba mu prostým zavrčením dal za pravdu.
,,Copak jde o to jestli hrajeme dobře? Koukni se na nás, jsme sebranka takřka houmlesáků, kteří nevědí, kde budou za dva dny spát..! Já nemám rodiče, nemám nic, Naruto, ty jsi na tom úplně stejně, Kibu a Hinatu vykopli z domu a Sakura utekla.. My nemáme budouctnost, pochop to!" Vykřikl na skupinku rozhořčený Sasuke.
"Pojďte." Pobídla je raději Sakura, ovinula si prsty kolem těch Sasukeho a společně s partou se šourali kamsi, kde si mysleli, že by mohl být nějaký levný pajzl.
Našli, ale taky odpovědí jim byla zatuchlá miniaturní ložnička, takže někteří museli spát na zemi nebo po dvou.
Ráno se probudili a vězte, že jejich záda neměli zrovna nejuzdravenější.
"Tak jdeme..." Protáhl se blonďáček, jako vždy s optimistickou chutí do života.
Všichni ho samozřejmě následovali, celé osazenstvo dupalo a rádoby i řvalo, kdyby se jim chtělo. Jenže, copak by vám bylo hej, kdybyste měli jen pár drobnejch po kapsách a nic, co byste zakousli?
Vydali se tedy na úplně druhou stranu malého městečka a tam jakoby se na ně štěstěna usmála.
"Hey bro! Počkejte, vy jste ti 'pocestní posluhovači'?" Zeptal se, zřejmě uviděl jejich náčinní v pouzdrech na zádech.
"Pocestní posluhovači? Tak se nám říká? Ach jo, to jsme si to zas udělali dobrý." Posmutněl Kiba, ale Naruto se hned tlačil dopředu a horlivě přikyvoval.
"Jsem slyšel, že prý hrajete docela dobře, co kdybyste zahrály u nás v hospodě U tří kanců? Je to sice trošku dál, ale zaplatím vám!" Vybafl na ně s bezvadnou nabídkou a tak se nechali odvést někam do neznáma...
Po hodině, kdy se z místnosti jim přidělené vlekl nepříjemný zvuk ladění nástrojů, zvláště pak Hinatiných starých houslý, vyšla skupinka s optimismem v očích ze dveří připravená hrát v dobré společnosti.
Nejprve Sasuke s Narutem pomáhali Kibovi seskládat jeho rozsáhlou sbírku bicích tak, aby to vypadalo jako sestava bubnů, v níž bubeník může bez větší námahy praštit z jednoho místa do všech bubnů. Přitom Hinata nadšeně vykládala Sakuře o své natěšenosti na dnešní vystoupení. Sakura ji ovšem vnímala jen jako kulisu ke svému hlavnímu objektu a světe div se, nebyl to nikdo jiný, než Sasuke Uchiha. Netušila ale, že i Hinata už má svůj objekt určený jen jejím představám.
Obecenstvo usazené ke stolům zvědavě pokukovalo po nově příchozích a čekalo až se začne něco dít. Poté Kiba kývnul na Sakuru a růžovláska v překrásných červených minišatech vstoupila na jeviště. Lehce poklepala na svůj mikrofon a zkusmo vyřkla několik čísel. Poté slušně pozdravila, pobavila a seznámila s první písní.
Její libé tóniny hlasu se začínali rozléhat po celém placu. Sakura do rytmu podupávala nohou a bubny rozednívali a proplouvali příjemnými zvuky.
Osazenstvo koukalo s pootevřenými ústy, ještě nikdy nic takového nespatřili a kapelisté taky ne. Poprvé v životě je někdo vážně vážně poslouchal a po každé písničce jim tleskal. Bylo to něco, pro ně, neobvyklého.

"Tady máte! A buďte vítáni, jak dlouho chcete! Už jsme vám zamluvili pokoj nahoře." Ta hospůdka byla taky takový malý prostorný penzionek. To bylo poprvé co jim dal někdo víc peněz než starou grešli. Byli potěšeni.

Hinata usínala s pocitem blažené spokojenosti. Sama si myslela, že se její sólo určené jen a pouze houslým vydařilo, ale když jí Naruto po předání peněz ještě pošeptal, že byla úžasná, měla co dělat aby nespadla. Spokojeně se zavrtěla a potom zkontrolovala, jestli nevzbudila Sakuru spící vedle ní. Ale Sakura jen přišla tak spala a to tím způsobem, že pokud by jí někdo chtěl ukrástl, nechala by se odnést i s postelí. Po tomto zjištění se Hinata znovu otočila, pohladila své housle, položené na nočním stolku a zavřela oči. V té chvíli ale uslyšela cvaknutí pantů. Rychle se otočila ke dveřím a s vyděšeným výrazem zírala do tmy. Do místnosti vstoupil blonďáček. Omluvně se usmíval a poté zašeptal: ,, Hinato? Promiň jestli jsem tě vzbudil, ale na chvíli tě potřebuju. Vem si housle." Hinata si vydechla úlevou, ale vzrostlo v ní neskutečné napětí. Poté vyhoupla nohy z měkké postele a v dlouhém triku s houslema v rukách následovala usmívajícího-se Naruta.
Sešli dolů po točitých mramorových schodech. Měli to tu vážně pěkné.
"Naruto?" Zeptala se nesměle, on si však dal prst před pusu na znak toho, aby byla potichoučku. Dále scházeli po schodech, až se konečně dostali na pevnou zem.

Bylo to jeviště, stálo na něm černočerné piáno oň byla opřená kytara, tmu prolomali jenom svíce, každá byla postavená na jednom talířku a drželi v něm jenom díky rozpuštěnému a znovu zatuhlému vosku.
"Naruto..." Vydechla ohromeně a dala si ruce před pusu.
"Zahraješ si se mnou?" Zeptal se a tomu jeho pohledu prostě nešlo odmítnout...

Naruto popadl svou sedřenou špaňělku a jemně ji pohladil po strunách. Kytara vydala táhlý, líbivý tón. Pak znovu a postupně se začala objevovat melodie. Byla to krásná, krásná a romantická písička, v níž zaznívaly tóny radosti i smutku. Po chvíli se přidala i Hinata a ačkoli ani jeden neznal noty, neb píseň vznikala právě v tu krátkou chvíli v přítomnosti dvou šťastných lidí, hudba obou nástrojů se shodovala. Bylo to krásné a diváka by toto souznění jistě dojalo. Ale divák tam nebyl.. byla tam jen nesmělá tmavovlasá dívka a veselý světlovlasý chlapec. Ta chvíle se zdála nekonečnou pro ty dva. Ta souhra, to souznění.. ta přítomnost toho druhého.. to vše jim bralo dech.
"Páni, tohle se nám povedlo a teď v žádném případě sebechvála nesmrdí. Co říkáš, Hinato?" Zeptal se miloučce a znovu se zazubil. Milovala jeho úsměv, už dlouhou, dlouhou dobu. Na prstech by se určitě nedalo spočítat, kolik už tomu bylo dní, hodin, minut, vteřin. Byla hrdá na to, že mohla být po jeho boku a tohle byl absolutně ten nejkrásnější zážitek v jejím životě. Potom, když jí ještě popadl za paži, myslela, že z toho padne.
"Řekni něco." Zaprosil a znovu na ní upřel ten nádherný výraz. Pohled do jeho očí byl jako do nebes...
A ta stydlivá holka, ta která se prakticky celý svůj život červenala, jakmile se s těmi nebesy setkala, přesně ta holka co se vždy bála, co nikdy nemyslela na sebe, ale na ostatní, ta co vždy nervózně poklepávala prsty o sebe, když byla nervózní nebo měla vyjádřit svůj názor.. Přesně ta Hinata se teď vrhla blonďáčkovi kolem krku a do jeho trika si utřela slzy štěstí. Byla tak šťastná.
Naruto, který konečně cítil její přítomnost tak blízko ji sevřel do toho objetí, kterým dokáže obejmout člověk, který po všem našel někoho, kdo mu jako první podá ruku, když upadne.
Naruto se kouzelně rozesmál a Hinata se k němu musela připojit. Naruto ji ještě pevněji stiskl a nechal se unášet její vůní. Čichal, kde všude se to dalo, ale hlavně k vlasům. Voněly jako meduňka. Takže nádherně, samozřejmě.
"Miluju tě." Vytáhl Naruto pomalu z úst. V tu chvíli musela modrovláska vytřeštit oči do prázdna, nebo spíš do země pod nimi, stále se totiž bořila do jeho pyžamového trika.
"Já tebe..." Vzhlédla, ještě chvíli se dívala do těch pomněnek a pak se k ní konečně Naruto sehl a láskyplně políbil.

Zůstali tam celou noc. Sami dva v luxusně vybaveném salónku. Povídali si a byli prosté radosti z událostí dnešní noci, jež započala určitě něco nového.. krásného. Naruto dostal stovky šílených nápadů jak svou tmavovlásku zabavit. V jednu chvíli předstíral, že je číšník a nabízel jí všemožné laskominy, za chvíli se stal Mozartem a zcela otřesně se snažil napodobit Malou Noční Hudbu. Hinata se nepřestávala smát a čím víc ona se smála, tím víc byl Naruto šťastnější. Nakonec opřeni jeden o druhého usnuli.

Ráno bylo čiré, pěkné, sakramensky pro náš zamilovaný pár krásné. Probudili se současně vedle sebe a jakmile se na sebe podívali, prostě se usmáli. Možná neměli ani důvod, ne, to je zásek, jeden důvod dozajista měli a to, že vedle sebe mohou být, mohou se tomu druhému koukat do očí.

"Asi bychom se měli vrátit a obléct se." Mrkla na blonďáka a ten s ní souhlasil. Ještě před jejím pokojem se zastavili, krátce se políbili a pak už šli svými cestami. Svým příchodem Hinata probudila Sakuru a to se snažila být jako myška.
"Promiň, byla jsem na záchodě." Omluvila se výmluvou rychle vycucanou z prstu.
,,Jo neva.. ty si bereš s sebou na záchod housle?" Opáčila udiveně růžovláska.
Hinata se rychle podívala na housle a smičec co držela v ruce a pak znovu na Sakuru a pokrčila rameny. Naštěstí Sakura se tím nechtěla dál zaobývat. Vstala, přešla ke skříni a za otevřenými dveřmi se začala převlékat. Podobně to udělala i Hinata a potom vyšly obě na chodbu čekat na ostatní. Za chvíli se přiřítil Naruto, za ním se pomalu ploužil Sasuke a vedle něho Kiba. Všichni už měli znovu sbaleno na cestu. Peníze které si vydělali jako obvykle předali Hinatě, neb zodpovědnějšího člena skupiny byste nenašli. Než vyšli ven z pezionku, tak Hinata poprosila o strpení, že si ještě musí odskočit. Skupinka vyšla ven a čekala, než se Hinata vrátí. Po deseti minutách nervózního přešlapování jim začala docházet trpělivost.
,,Krista pána kde zase je..?" Zeptal se řečnickou otázkou nevrlý Sasuke. Viděl ale, že nyní sdílí jeho nevrlost téměř celá skupinka, když se konečně Sakura nabídla, že se po Hinatě podívá.

Pak uslyšeli výkřik.
To už všem nedalo a hbitě se rozehnali k dívčím záchodům, tu hbitost však už nesdíleli při prodírání dveřmi, to byl spíše horror. Nakonec se to všem úspěšně podařilo, nyní však měli horší problém. Všichni civěli jako spadlí z Marsu, když viděli Sakuru, jak bezmocně křísí bledou Hinatu, která v ruce svírala, lidově řečeno "pár švestek" aneb jejich zbytek peněz. Jak už růžovlasá stačila zjistit, víc u sebe vážně neměla.

"Hinato... Hinato! Hinato!" Křičela neustále Sakura a nervózně drbala do bezvládného těla.
"Hinato! Hinato konečně, už jsem si myslela..." Nechtěla ani domýšlet co by se mohlo stát. "Co se tu dělo?" Zeptala se a v očích se jí zračil strach.
Hinata jedním okem přivřeným, tak že z něj obyla opravdu nej špehýrka nešťastně koukala na své přátele.
,,Někdo jí praštil!" Procedil mezi zuby Naruto a vrhl se ke své tmavovlásce.
,,Já je neudržela.." Vydrala ze sebe zdrceně Hinata a pohledem přejela ke zbytku peněz.
,,Neudržela jsem je.. Kvůli mě jsme všichni švorc.."
,,Do prkený vohrady!" Ulevil si Kiba a praštil přitom pěstí do zdi. Hinatě se přitom spustily slzy a když si toho Sasuke všimnul, tak Kibu zastavil. Bylo to jako blesk z čistého nebe.. Holt peníze znamenají jmění a kdo je má druhý den už je mít nemusí.
Když se konečně sebrali k odchodu, byli všichni s náladou v pytli. Nakonec se rozešli. Každý cítil takovou zvláštní potřebu být alespoň na chvíli sám.
Když poté Hinata na zdi v parku, plna výčitek a smutku léčila své srdce hrou na housle, přišel k ní blonďáček. Aniž by se jí ptal, věděl kde jí najde. Beze slova si k ní přisedl a když dohrála smutnou melodii podotkl cosi ve smyslu velikosti jejího monoklu. Hinata ho pořádně nevnímala. Smutek, který v ní převládal jí bránil. Byla překvapená, když se znovu objevila v tom krásném objetí. Dodávalo jí to krásný pocit té důvěrně známé, kterou tolik milovala.
,,Omlouvám se Naruto.. Tak strašně mě to mrzí..." Vysoukala ze sebe roztřeseným hlasem, ale blonďáček jí takové věci prostě nemohl nechat říkat.
,,To je v pořádku Hinatko... Všechno zase bude dobré, hlavně to nesmíme vzdát, to už se holt děje." Potom jí podal ruku a pomohl jí zlézt ze zídky se slovy: ,,Tak co..? Zahraješ si se mnou..?" A Hinata utřela slzy.
"Vždycky, ve všech situacích se mnou počítej..." Vyslovila a kouzelně se na Naruta zadívala. Pohladil jí po růžových lících, které poté ještě víc zrůžověli.
"Budu. Společně to zvládneme." Políbil jí a opřel si nos o ten její a párkrát zakmital, přesně tak, jak to dělají na severním pólu eskymáci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 27. července 2012 v 12:04 | Reagovat

wow to bylo tedy hezké :)......počakt nečetla jsem to už? :D Deja vu? :D

2 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 27. července 2012 v 14:13 | Reagovat

tak toto uz poznam samozrejme :D vies co si o tom myslim, takze... :D s tarei ste fakt sikovne xDD

3 sasusakurosedimitriskolanoci sasusakurosedimitriskolanoci | Web | 15. listopadu 2012 v 13:54 | Reagovat

Ahoj moc hezké a tvá povídka je hotová
tak snad se bude líbit.
Pak mi napiš jak dopadla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama