Co Kishimoto Nezveřejnil 3. díl 1/2 Když Jiraiya ještě nedošel své hranice

1. srpna 2012 v 11:48 | Jabka a Tarei |  dílovky
nový díl této povídkové série co píšeme s Tarei... :D No teda novej.. chtěla jsem ho zveřejnit dřív, ale nechám ho tady až v mé nepřítomnosti aby to tu žilo... :D
-přednastaveno-



Jiraiya byl na toulkách už delší dobu. Vzpomínal, co mu žabák vyvěštil. Byl tou věštbou naprosto posedlý. Kohokoliv potkal mohl být jeho žákem. Je hrozné znát svoji budouctnost, ale nevědět kde se jí chytnout. Pomyslel si pochmuřeně. Krom žabákovi věštby ho ale trápila ještě jedna věc. Nebo spíše žena. Už dlouho neviděl Tsunade. Přemýšlel jak se asi má, co každý den dělá, jestli je stále tak krásná..
A jestli má stále tak velká prsa. Pak ho někdo, nebo lépe řečeno něco, vyrušilo ze svého dumání.
"Víš, možná bys už měl přestat očumovat ženský zadky." praštil ho do kolena malí žabák, který se jakoby sám zázrakem vyvolal.
"Au, to mohlo bolet." Mrkl na něj a dál se snažil svým ultra tenkým dalekohledem špehovat holky v horké lázni.
Bylo tam tolik obnažených ženských těl.. Různé tvary, různé rozměry. Každé jiné. Ale pohled na nahé ženské tělo je pro život prakticky nepoužitelný a Jiraiya, ačkoliv si to nerad přiznával, začínal toužit po trochu usedlejším životě.
Přeci jen stárnul a přál si aby až se bude vracet domů na něj někdo čekal. Vzpomněl si, jak mu Minato předvedl Kushinu. Ženská krása je jedna věc, ale ženino srdce byla druhá a on tak trochu cítil, že mu ta druhá věc schází čím dál víc. Smutně si povzdechl.
Zapsal si do poznámkového bloku ještě pár vět, kde se chystal zveřejnit svou novou knížku Icha Icha, už snad desátou nebo jedenáctou verzi. Kakashi z toho určitě bude nadšený.
Pak se podíval ještě jednou do toho jeho posvátného kukátka a objevil jednu, která se náramně podobala jeho princezně. Měla velký zadek, prsa taky nechyběla, jasně průzračně pomněnkové oči a vlasy, jako právě vyleštěný kaštan.
"Páni." Vydechl ohromeně, takovouhle ještě nikdy neviděl, teda až na Tsunade, i když i ta oproti téhle byla nic.
"Co tam zas vidíš, ty úchyle?" Kvákla žába a dožadovala se, aby se taky mohla podívat.
"Nech toho, neotravuj." Odpráskl ho suše, žába se nadurdila a zrušila své přivolání.
Nemohl se odtrhnout pohledem. Popadl blok a štětec a začal horlivě psát s očima stále upřenýma na krásnou brunetu, která si právě teď rozvazovala ručník a opatrně po špičkách slézala do horké lázně. Její tělo bylo ženskými oblými tvary obdařeno možná až přezpříliš, ale pro Jiraiyu to bylo ztělesnění krásy.
Zvrhlík nemohl jinak, než ji sledovat i poté. Kráska mu přímo vzala dech. Její chůze připomínala laň. Jak lehce se nesla v upínavích šatech..
Její do ruda zbarvené šatičky měly velký výstřih, což Jiraiyu vzrušovalo ještě víc.
"Promiňte." Zastavil ji těsně před tím, než mu stihla zmizet z očí, na jejích útlých ručkách se houpala květovaná taštička s korálky.
"Dělám tu takový průzkum, ohledně těch lázní a chtěl bych s vámi udělat rozhovor, máte čas?" Narychlo si vycucal z prstu.
"Ale jistě." Přikývla a ukázala jasně bílé zuby s malou mezerou uprostřed. Dlouhovlas na ni mohl jen oči nechat.
Položil jí několik otázek, které podle něj byly naprosto blbé. Ale ona se vesele smála. Nakonec si prohrábla vlasy a zeptala se Jiraiyi jak se jmenuje a odkud je. Stejná otázka čekala i krásnou Ayu.
Země se otočila a Slunce zapadlo za obzor. Aya se nabídla, že Jiraiyu provede vesnicí. Okolí bylo skutečně krásné. Vesnice byla velmi kulturní. Všude samé sochy a zdobené domy, ale dlouhovlas si všímal jen usměvavé Ayy.
"Víte, jsem celkem ráda, že jsem vás potkala." Sladce se uculila. "Zpříjemnil jste mi život." Tím lehce pohoupla svými vyvnutými boky.
"Vážně? Tak to jsem moc rád, asi máme na sebe podobný názor." Při těchhle jeho slovech pohodila svými hnědými lesklými vlasy.
"To je dobře." S tím se posadila do čerstvé trávy a pohlédla k azurovému nebi, na kterém nebyl jediný mráček. Pouze slunce zářivě svítilo, ještě z posledních sil, den se chýlil ke konci.
"Víte..." Chtěl jí něco říct, něco jiného, něco, co by jí mohlo zasáhnout u srdce, ale nakonec si to rozmyslel. "Budeme si tykat? Jsem Jiraiya." Usmál se trpce.
"Aya." Podala mu dlaň a on ji sevřel v té své. Najednou pocítil to její teplo a puls, který mu přes její ruku dopadal až k jeho chladnému srdíčku, které touží po hřejivém domovu.
Přál si být jí blíž. Blíže než sevřít ji v objetí a až by se tak stalo, už nikdy ji nepustit. Nevěděl, jestli je to jen následek dlouhého osamění nebo jestli ta žena má opravdu něco do sebe. To všechno ale teď hodil za hlavu. Byla tu jen ta medová záře Slunce, která Ayu celou halila v příjemných tónech podzimního listí. Ayyn úsměv a on. Aya byla tak sladká. Rošťácký lesk v jejích očích a rudé rty mu omámily mysl. Byla to první žena, ktrá mu tolik ukouzlila a která se mu nebránila.
Pohladil ji po hebkých vlasech a přitáhl si její rudé rty k svým.
Opravdu to byla snad první žena, která se mu nebránila. Pocítil svěží tlak na svých ústech a donutil ji, aby ty své otevřela. Zkoumal v jejích ústech každou skulinku a pohladil jí po zadečku. Přesně tak to měl rád.
"Mám pocit, že s tebou jsem v jiném světě." Pohladil jí tentokrát po tváři a ona se mu kouzelně podívala do jeho ďábelských očí. Cítil se jako v ráji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama