Vůdkyně 1. kapitola

4. srpna 2012 v 20:04 | Jabka miu Ans |  dílovky
Ahojte! Máme tady první kapitolu mé nové povídky Vůdkyně, která je trochu jiného charakteru než ty, které zveřejňuju obvykle. Není to fanfikce, ale můj originální příběh s mými originálními postavami, který jsem umístila do zlých časů nezodpovědných baronů nahrabávajících majetek a půdu. Mezi nimi je i se současnou situací nespokojená baronka Lady Jane, která se snaží svět změnit k lepšímu. Jak se věci mají si můžete přečíst a já budu doufat, že se vám bude moje povídka alespoň trochu líbit ikdyž ten začátek no.. žádná sláva, ale nebojte.. blýská se na lepší čay! :DD mimochodem obrázek k povídce jsem kreslila sama.. :D

Tento svět je pěkně prolhané a všivé místo. V naprostém zmatku zde vládnou téměř každý měsíc měnící se baroni, pokud se ovšem jejich krátkodobému pobytu na hradě dá říkat vláda. Jejich zájem se neodráží na jejich lidu, ale na penězích, které mají náhle šanci získat. Jejich chamtivost a krutost vede jedinému. Lid strádá. Je to tak v každé zemi. Lidé se navzájem okrádají, města jsou zanedbaná a špinavá. Díky tomu se rozšířily všelijaké nemoci, lidmi nazývané prostě mor. Je těžké v takové době přežít.

Lady Jane, baronka Horsevillského léna právě teď sedí ve své pracovně. Oči zarudlé a oteklé z nedostatku spánku upírá k obrazu na protější zdi. Kamenné zdi. Tak studené a pochmurné. I ten obraz byl tak pochmurný. Tak temný. Náhle se jí zdálo, že černý kůň se svým jezdcem, jež byl motivem obrazu, se dal do pohybu a cválal po temné krajině. Lady Jane otřesena touto halucinací se nemohla od obrazu odtrhnout. Zamrkala a promnula si rozbolavělé oči. Kůň se nehýbal. Hlasitě si povzdechla.
,,Mizérie!" Vykřikla náhle a dveře její pracovny se otevřely. Dovnitř vstoupila její služebná. Dlouhé, husté, kudrnaté vlasy, barvy zralého kaštanu, měla stažené do copu. Na sobě dlouhé pestrobarevné šaty ověšené všelijakými cinkátky a na krku hned několik náhrdelníků a korálů. Všechno cetky.
,,Přejete si?" Optala se své paní.
,,Víno.." Sdělila stručně Lady Jane.
,,Samozřejmě.." S nedbalou úklonkou za sebou Mizérie zavřela dveře a nechala svou paní samotnou v té příšerné, studené místnosti.
Mizérie byla něco jako lepší součást Janeiina těla. Byla to ona, kdo jí každé ráno nosil snídani zpod vlastních rukou, aby nemohlo dojít o otravě. Poté svou paní oblékala a česala. Starala se o její zdraví, vzhled, pohodlí.. Starala se prakticky o vše. To Mizérie si dělala starosti o svou paní když ona sama ne. A nyní znovu se starostlivým výrazem nalévala své paní víno.
Tak to ona dělává.. zapíjí svou nešťastnou a nepochopenou existenci. Nepochopitelným způsobem snaží se posunout svět vpřed, ale ten klíč od bran lepšího světa vždy jí spadne do stoky a když se pro něj ohýbá, někdo jí nakopne do zad a než se zvedne, odnesou ho krysy. Ti hulváti z okolních lén tvrdí, že rtěnka nemůže vládnout dokud tady budou mužská nadřazenost. Vláda brutálním násilím je prý lepší než slovem. Ve skutečnosti jsou ovšem baroni vyžraná prasata hrabající jen pro svá koryta, spíjející se každodenně pod obraz. Jejich léno je jen půda, jejich majetek, neživá věc a jakákoli spravedlnost uniká důsledkům. Všichni si zavazují oči, jakoby oslepli. Lady Jane ne..
Proto je potřeba se jí zbavit, neb pro tento svět, ačkoliv to ještě nikdo nevyřkl nahlas, je příliš nebezpečná.
Dopíjejíc víno z číše Lady Jane vzpomínala na události několika posledních nocí. Bylo to už po sedmé, kdy na ní neozbrojenou někdo tasil zbraň. Jen díky Mizérii Lady Jane ještě nehnije tak jako spousta dalších, jež někdy drželi v rukou moc. Slova dotyčného vraha jí stále zněla v hlavě. ,,Chcípni ty kacířská mrcho!" Vykřikl snad ještě chlapec a chystal se jí pohroužit nůž hluboko do krku a zpřetrhat žíly, z nichž by prýštila krev a vsakovala by se do měkké postele, ale Lady Jane už na jakoukoli hrozbu připravena na poslední chvíli vchrstla mladíkovi kyselinu, kterou měla přichystanou u postele, do obličeje. Ten začal nesnesitelně, šíleně křičet a než Jane stačila cokoliv udělat, domotal se slepý na její balkon a přepadl přes zábradlí a zlámal si vaz na hradním nádvoří. Zděšená a znechucená Jane těžce vydechovala. Vzpomínala na karty, jež jí Mizérie předešlého večera vykládala a zdrceně se sesunula s panenkami střašlivě zúženými, k zemi. Zpocené ruce ještě dobrých deset minut žmoulaly a mačkaly okraje noční košile, než se Jane odvážila vstát a rozkázat stráži prohledat a zlikvidovat znetvořenou mrtvolu na nádvoří.
Druhého dne už zase s hlavou důstojně vysoko kráčela temnými chodbami svého hradu, jakoby ještě v noci nebyla tak blízko smrti.
Jak se ukázalo podle obsahu kapes chlapcovy mrtvoly, šlo o placeného vraha. Ale bylo to ještě dítě.. Ten kdo jej podplatil nedával Lady Jane moc šancí na přežití. Když potom zahalena v temně červených šatech pozorovala jak si chlapcovo znetvořené tělo bere oheň, nenápadně zatlačovala slzy. Následujícího dne, když už zbyl jen popel, položila na místo hranice několik květin a v tiché úctě k chlapci, jež jejím přičiněním přišel o život, odešla se skupinou své stráže a chápající Mizérie vedle sebe.
Vypila už celou lahev. Nyní tak slabá, jak jen může být člověk co vyniká sílou své duše. Vše okolo jakoby se hýbalo, jakoby ožívalo. Slyšela hlasy. Bylo jí mizerně, pokud se to dá tak říct, protože slovo vystihující její zmatené pocity neexistuje. Bylo už dost pozdě a jí bylo zle.. Mohla by už jít spát. Ano.. mohla by už jít spát, když by Mizérie ve své komnatě, právě zabraná ve svých kartách nezaslechla dusot koní a hlasy jezdců, přijíždějících k hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 4. srpna 2012 v 20:58 | Reagovat

wow opravdu povedené,chci další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama